Chen taijiquan malý rámec

13.03.2015 20:20

Autor: Jian Ge
The article originally published in "Shaolin Yu Taiji", 9/2002;
translated from Chinese and edited by Jarek Szymanski © J.Szymanski 2002-2004
www.chinafrominside.com
Překlad z anglické verze

Chen taijiquan je původem z obce Chen Jiagou, v provincii Henan, v okrese Wen. Taijiquan bylo vytvořeno Chen Wangtingem, pokračovatelem rodiny Chen v deváté generaci, na konci období dynastie Ming a na začátku vlády dynastie Qing na základě starého bojového umění, které se v rodině Chen předávalo. Chen Wangting toto umění zdokonalil, a vytvořil pět souborů taijiquan, Pět sestav (Wu Tao Chui), Třináct pozic (Shi San Shi), a Dělovou pěst (Pao Chui), sestavy se zbraněmi (kopí, meč, rovný meč, tyč, palcáty, bič atd.) a především specifickou metodu tlačení rukou (Tui Shou), a sticky spears (Zhan Qiang). Takto vzniklo velmi komplexní bojové umění. Během jeho evoluce trvající téměř tři sta let vznikly ze stylu Chen další styly: Yang, Wu (Jianquan), Wu (Yuxiang), Sun, Zhaobao. V Taijiquan rodiny Chen je malý rámec (xiao jia) nejtradičnější metodou praxe.

I.Úvod do taijiquan stylu chen malého rámce

Cvičení taijiquan stylu chen zdůrazňuje zmenšování kruhů z velkých k menším, a pak z menších na „žádné“, což je vrcholem tohoto umění. V historii nebyl taijiquan stylu chen rozdělen na „velký rámec“ a „malý rámec.“ Nicméně z hlediska metody cvičení a výuky toto rozdělení existovalo. Učitelé, aby pomohli svým žákům pochytit základy rychleji, zvětšovali pohyby ve formách, tak, aby se student začal učit od velkých a externích kruhů. Po určité době praxe, kdy už se student naučil pohybovat kruhově a oble, zmenšoval postupně velké kruhy, externí kruhy nahrazoval vnitřními, vytvářejícími spirálovou sílu odvíjení vlákna (chan sijin), která se pohybuje podél drah (jin lu) na těle, rukou a nohou. Tímto způsobem se může student posunout dále v umění chen taijiquan – kruhy již nevyjadřuje jen externími pohyby. V průběhu vývoje chen taijiquan se začalo někdy těmto odlišným metodám praxe říkat „malý rámec“ a „velký rámec“ nebo „velké kruhy“ a „malé kruhy.“ Dnes učitelé velkého rámce také zdůrazňují postupné zmenšování kruhů, a v chen taijiquan malého rámce jsou kruhy také ze začátku velké. Metodika výuky velkého a malého rámce je v zásadě velmi podobná, proto se někdy říká, že malý rámec není malý, a velký rámec není velký.

Velký rámec chen taijiquan se začal šířit mimo Chen Jiagou, protože řada lidí z rodiny Chen začala pracovat mimo vesnici Chen nebo pracovali jako doprovod karavan. Po té, co především Chen Fake (17. Generace rodiny Chen) a Chen Zhaopei (18. Generace rodiny Chen) byli oficiálně pozváni do Pekingu a Nangingu, aby zde učili bojové umění, začal se velký rámec šířit a byl stále populárnější. Protože „malý rámec“ byl dlouho předáván výhradně v rodině Chen, a vzhledem k přísným požadavkům na vztah mezi učitelem a žákem, je styl chen taijiquan malého rámce stále relativně neznámý. Dnes hlavní představitelé malého rámce učí tento styl mimo rodinu Chen, protože ovšem začali relativně pozdě, styl se zatím příliš nerozšířil.

Současnými představiteli stylu chen malého rámce jsou Chen Kezhong, Chen Boxiang (18. Generace rodiny Chen), Chen Liqing (zemřela 2008), Chen Lixian (zemřel 1983), Chen Boxian (19. Generace rodiny Chen) a další. „Ilustrovaný manuál Taijiquan rodiny Chen“ (Chen Shi Taijiquan Tu Shuo), který napsal Chen Xin (16. Generace rodiny Chen) a který je považovaný za bibli bojových umění, popisuje pohyby, které jsou praktikovány v systému malého rámce chen taijiquan. Ve svém vlastním úvodu k Ilustrovanému manuálu Chen Xin píše:
„Mám obavu z toho, jak rychle čas běží, a nemohu už dále čekat; také mám obavu, že se (toto bojové umění) rozdělí do škol a větví a skutečné umění bude ztraceno. Proto se ve svém volném čase snažím udělat maximum proto, abych vysvětlil a objasnil hluboká tajemství tohoto umění, a popsal ho do největších podrobností“V celé knize není zmínka o nějakém rozdělení chen taijiquan na malý a velký rámec. To dokazuje, že styl zaznamenaný v „Ilustrovaném manuálu taijiquan rodiny Chen“ by měl být nejblíže umění, které vytvořil Chen Wanting.


 

Chen Ziming demonstruje postoje malého rámce taijiquan stylu chen 1932 (Pi Shen Chui)

Chen Ziming demonstruje postoje malého rámce taijiquan stylu chen 1932 (Zhi Dang Chui)

Chen Liqing (Zemřela 2008)

II.Základní charakteristiky 

Taijiquan stylu Chen malého rámce

1. Pohybu těla (Shen Fa). „Tělo by se nemělo pohybovat nahoru a dolu nebo se houpat do stran. Mělo by být spíš níž než výš a mělo by se pohybovat v jedné horizontální rovině.“ Během cvičení sestavy by se tělo nemělo pohybovat jednou nahoru a podruhé dolu, těžiště těla by mělo být po celou sestavu ve stejné výšce. (Kromě některých pohybů jako jsou Bai Jiao Xia Cha, Jin Ji Du Li, Pu Di Long, atd.)

2. Pohyby rukou (Shou Fa). „Ruce by se neměly točit jen tak, měly by být navzájem spojené. Qi vstupuje vnitřní stranou prstů; když ruce jdou nahoru, nepřekročí rovinu obočí, dolů jdou uvolněné; když se ruce točí dovnitř (tj. před tělem) může jít palec k ose těla, když ruce jdou ven, neroztahujeme je příliš daleko (tan) ani nejsou příliš blízko těla (jia); smrštíme žebra a kůže na rukou a žebrech by se měla dotknout (Shu Lei Xiang Mao Fu Xiang Ai)"(2) Když se ruce se zavřou, (he), tj otočí k sobě, neměly by dlaně být přímo proti sobě, spíš pod nějakým úhlem, tomu se říká „čtyři šest Yin Yang.“ Dlaň má tvar dlaždice, palec a malíček jsou přitisknuté k ostatním prstům a přimykají se k sobě (he), vědomí yi je v palci, ukazováčku a prostředníčku. Osa těla ohraničuje pohyby rukou, každá ruka kontroluje jednu polovinu těla; směrem nahoru by ruka neměla překročit výšku obočí, směrem dolů by se měl člověk soustředit na uvolnění; směrem ven se ruka příliš nenapíná (tan), směrem zpátky k tělu není ruka moc blízku u těla, (jia), nechte si trochu místa navíc, dodržujte přesně pravidla.

3. Postoje a pohyby nohou (Bu Fa) „Nohy nikdy netvoří znak 8 (八) ani Ding (丁), vždy je třeba uzavřít postoj (tj. špičky nohou směřují lehce k sobě), více váhy těla je na vnitřní straně chodidel, na palci a ukazováku nohou; točte se na patě, dlouhý krok je tak dlouhý jako noha, krátký je dlouhý jednu stopu.“ Protože je potřeba mít otevřené boky a zaoblený rozkrok (open the hips and round the crotch) chodidla by měla být vždy rovnoběžná, a palce by nikdy neměly směrovat ven, (ve tvaru písmen V a T), jinak se pánev nebude moci ohnout, a rozkrok nebude zaoblený (a bude mít tvar písmena V – tzv. ostrý rozkrok – a požadavek na zaoblený rozkrok nebude naplněn); při pohybu od pánve dolů při použití „opačného odvíjení“ (ni chan) by vektor síly měl směřovat k vnitřní straně chodidla, k palci a ukazováku nohy; krok by neměl být příliš natažený (tan), člověk by měl být schopen během kroku stáhnout nohu zpět, dlouhý krok by neměl být delší než noha, krátký by neměl být kratší než chodidlo.

4. „Spíš postupuj vpřed, než ustupuj, spodní část těla se pohybuje před horní.“ Těžiště se pohybuje spíš dopředu, než zpět; při přesunu váhy se spodní část těla pohybuje první, před horní. (3)

5. Pohyb očí (Yan Fa). „Duch (shen) doprovází ruku, hlava by se neměla pohubovat.“ Pozornost (shen yi) by měla být upřena na přední ruku, ovšem oči by neměly být na ruku fixovány, hlava by se neměla pohupovat při sledování pohybu rukou.

6. Techniky síly (Jin Fa). „Rozkrok by měl být otevřený a zaoblený, neměl by se přetáčet, kroutit (niu) nebo kývat zleva doprava horizontálně (shuan). “ Zadek by měl být uvolněný a roztažený na obě strany, tak aby se boky „sbalily“ (jako bychom se snažili obejmout kouli nohama), pánevní kloub udržujeme zastrčený (boky jsou sbalené); otevření (kai) vzadu a uzavření (he) vpředu, tak, že se může rozkrok zaoblit; rozkrok je osou rotace nohou a těla, a během rotace přenáší „sílu odvíjení vlákna“ (chan si jin), také nazývanou spirálová síla (luo xuan Jin), která se odvíjí od chodidel kolem holení, stehen až k bodu hui yin, z těla pak (z bodu ming men) k ramenům, k předloktím, zápěstím a odvíjí se až ke konečkům prstů; když přechází yin v yang, (tj. když se těžiště přesouvá z jedné nohy na druhou) boky opisují oblouk dozadu a dolů; boky jsou jako podnos, nikdy je neotáčíme horizontálně doprava ani doleva (v horizontální rovině); boky by měly opisovat osmičku, a sílu/spojení by neměly přerušit; odvíjení (chan) by se mělo otáčet ve tvaru vlny ~ (bei si kou); síla by měla být naplněná, bez přebytku nebo nedostatku.

7. Mnoho vertikální kruhů, málo horizontálních. Pohyb ve vertikálních kruzích umožňuje přenášet sílu (která začíná v nohou) zespoda nahoru, vše při uvolnění (song), ponoření (chen) a přenášení váhy rotací (yuan zhuan). Kromě toho je snazší udržet rovnováhu při pohybu podél vertikálních kruhů. Proto malý rámec používá hlavně vertikální kruhy nebo téměř vertikální kruhy.

8. Mnoho plných kruhů, málo oblouků. Používání plných dokončených kruhů umožní síle procházet úplně (jin lu), omezuje to zbytečné hromadění síly ( xu jin), umožnuje spojit neutralizaci útoku (hua) a útok (da), a zaútočit rychle.

III. Hledání kořenů malého rámce taijiquan stylu chen

Chen Peishan, druhý syn Chen Lixiana

Před Chen Youbenem, pokračovatelem rodiny Chen ve 14. generaci, byla předávána jen jedna metoday chen taijiquan a neexistovalo rozdělní na malý a velký rámec. Chen Youben byl klíčovou osobou, měl epochální roli v historii chen taijiquan v tom, že zavedl rozdělení na malý a velký rámec.
Podle záznamů v „Genealogii rodiny Chen“ (Chen Shi Jia Cheng) Chen Youbenův otec Chen Gongzhao „dosáhl čistého a přesného umění taijiquan a cvičil mnoho studentů hlubokému pochopení Taijiquan“, (v Chen Jiagou se vypráví příběh, jak Chen Gongzhao změřil své síly s šílenou krávou); Chen Youben a jeho pokrevní bratr Chen Youhen, „byly oba Xiang Sheng (studenti starobylé místní školy) a učili se taijiquan, zvláště Chen Youben, který získal „dračí perlu“(tj. skutečné předání taijiquan), a učil své a bratrovi syny v tomto umění, působil skromně, jakoby jeho dovednosti byly menší než ostatních, tehdy většina lidí v taijiquan studovala u něj (…) Jeho studenti jako Chen Qingping, Chen Youlun, Chen Fengzhang, Chen Sande, Chen Tingdong lecčeho dosáhli, a Chen Gengyun mu také říkal učiteli. Chen Qingping předal toto umění He Zhaoyuan, Zhang Kai, Zhang Gaoshan z města Zhaobao. Chen Youlun učil Li Jingyan, Zhang Dahonga."
Z předešlého je vidět, že jak Chen Gongzhao tak jeho syn Chen Youben, byli velcí mistři bojového umění, a měli mnoho slavných žáků. Chen Youben získat toto umění od svého otce. Malý rámec pravděpodobně existoval již před Chen Youbenem. Malý rámec kombinuje tvrdost a měkkost, v první sestavě, yi lu, je více měkkosti a méně tvrdosti, v druhé, er lu, je více tvrdosti a méně měkkosti. Malý rámec má kompletní teoretický systém a přísnou metodu cvičení, lidé v Chen Jiagou ho vyzdvihují jako "gongfu rámec" (Gongfu Jia) nebo "speciální rámec" (Kan Jia Quan; Kan Jia – což doslova znamená „hlídat dům“). Není pravda, jak se v některých knihách píše, že „Chen Youben, ze 14. generace rodiny Chen, provedl nějaké změny v původních sestavách, postupně vynechal některé obtížné nebo dynamické prvky, a vytvořil „nový rámec“ (xin jia), kterému se někdy říká „malý rámec“ (xiao jia) jako pokračování „starého rámce“ lao jia.“ (6)
Protože Chen Changxing dělal celý rok doprovod karavanám, Chen Gengyun (Chen Changxingův syn z 15. generace rodiny Chen), aby mohl pracovat se svým otcem, požádal Chen Youbena, svého strýce, aby ho učil. Aby se Chen Gengyun mohl naučit co nejrychleji co nejvíce, Chen Youben zachoval podstatu umění v první sestavě třinácti pozic (Tou Tao Shi San Shi), zdůraznil explosivní sílu (Bao Fa Li), zvětšil pohyby a učil Chen Gengyuna po jeden rok. Chen Youben a Chen Gengyun po společných debatách podrobné analýze, vytvořili určitý rámec; a pak, aby ho odlišili od první sestavy třinácti pozic (Tou Tao Shi San Shi), začali lidé používat pojmy „malé kruhy“ a „velké kruhy.“ Chen Gengyun předal tento rámec členům své rodiny, také se ho naučil jeho vnuk Chen Fake, který byl v roce 1928 pozván učit bojové umění do Pekingu a zde tento rámec proslavil. Další generace začaly tento rámec nazývat „velký rámec“ (da jia) a tradičnímu systému se začalo říkat „malý rámec“ (xiao jia).


Chen Peishan demonstruje Yan Shou Chui, Pi Shen Chui, Hu Xin Chui

IV. Debaty kolem Ilustrovaného manuálu taijiquan rodiny Chen.

Proč ilustrovaný manuál od Chen Xina (7) popisuje 64 pozic a na 74? Je to proto, že Chen Xin neměl potřebu „se při psaní zabývat

triviálními věcmi a věnoval se podstatným,“ vybral je klíčové pozice a popsal je, takže nakonec není v knize popsána celá sestava. Například výchozí forma (Yu Bei Shi) a závěrečná forma (Shou Shi) a několik spojovacích pohybů nebylo popsáno. Ačkoli některé z nich byly popsány, nejsou samostatně uvedeny jako pozice. (Kniha proměn obsahuje 64 hexagramů, a tak je možné, že počet pozic v Chen Xinem popsané formě je ovlivněn yi jingem)
Proč je tak obtížné Ilustrovaný manuál taijiquan rodiny Chen? Především, Ilustrovaný manuál není učebnice pro začátečníky. Poskytuje vedení těm studentům, kteří již dosáhli určité úrovně praxe a porozumění teorií a kteří se snaží o další pokrok. Navíc je text napsaný jako klasický čínský text, chybí zde čárky a tečky, v některých místech používá slang nebo lokální dialekt a z toho důvodu je text těžko srozumitelný začátečníkům nebo lidem, kteří nemají alespoň základní zkušeností s klasickou čínštinou. Navíc, protože se význam některých znaků v Ilustrovaném manuálu liší od významu, který mají v dnešní čínštině, musí člověk aby textu dobře porozuměl, kombinovat studium textu se zkušenostmi ze cvičení.
Některé klíčové pasáže byly prostě vypuštěny. V některých případech kniha například popisuje pouze čeho se má cvičením dosáhnout, ale nevysvětluje metodu jak toho dosáhnout ani proces jaký k cíli vede. V Chen Xinově době panovalo konzervativní smýšlení, a Chen Xin byl možná ovlivněn myšlenkou „dávat medicínu, ale neříkat, co je v ní,“ měl představu, že slova mají svoje omezení a některé věci je třeba předat přímo v osobním kontaktu a nemá cenu se je snažit vysvětlit v knize.
Ilustrovaný manuál taijiquan rodiny Chen, vydání z roku 1931, končí Du Yuanhuaovým „Du Yuwan Account of Rhymed Formula Received by Jiang Fa from his Teacher of Shanxi". Tahle rýmovaná báseň (Ge Jue) se stala důležitým argumentem k názoru, že „Wang Zongyue učil Jiang Faa, Jiang Fa učil Chen Changxinga a Chen Qingpinga" a z toho se dovozuje, že Chen Xin připustil, že chen taijiquan předáváno přes Jiang Fa. Je celkem jedno, jestli je tahle báseň autentická nebo ne, a zda dává smysl, stačí si všimnou, že v příloze je věta: „"Revidoval a přidal Du Yuanhua (Yuwan) z Qinyangu.“ (v seznamu editorů, kteří „revidovali a doplnili Ilustrovaný manuál taijiquan rodiny Chen“). Z toho je jasné, že tato pasáž byla přidána Du Yuanhua léta po Chen Xinově smrti. Du tak použil cizí slova k tomu, aby demonstroval svůj vlastní názor. Jiang Fa a Chen Changxing žili ve stejné době, v 17tém století. Wang Zongyue (jeho životopis je v knize "Yin Fu Spear Manual"(8)) a Chen Gongzhao žili také ve stejné době, v 18tém století. Jiang Fa žil sto let před Wang Zongyue, takže představa, že Wang Zongyue učil Jiang Fa je zjevně pomýlená. A Jiang Fa učil Chen Changxinga nebo Chen Qingpinga nemá už vůbec oporu v historických dokumentech.

Poznámky autora Jian Ge:

Tento článek jsem napsal za laskavé pomoci paní Chen Peiju.
Paní Chen Peiju je potomkem klanu Chen ve 20té generaci a ve 12 generaci dědicem chen taijiquan. Chen taijiquan svojí rodiny se učila od dětství nejprve od svého otce, Chen Lixiana, a od své tety Chen Liqing. Absolvovala Vysokou školu sportovní v Pekingu oddělení Wushu, a pracovala ve Wushu administračním centrum v provincii Henan. Jako první ze všech členů rodiny Chen získala formální vzdělání v oblasti bojových umění. Tři roky za sebou vyhrála mistrovství Číny v taijiquan stylu chen.
Seznam zmíněných textů:
Chen Xin (Chen shi taijiquan tushuo)
Chen Boxian (Chen shi taijiquan pei xun zi liao)
Chen Liqing (Chen shi taijiquan xiaojia)
Shi Lei (Chen xin quan jia)
 

Chen Zhongshen (1809-1891)

Konec článku




Poznámky překladatele textu do angličtiny, pana Jarka Szymanskeho

(1) Počet sestav, které se cvičí v malém rámci, není jasný. Paní Chen Peiju říká, že před tím, než Cheng Wangtin vytvořil chen taijiquan, cvičil klan Chen dlouhou formu ve 108 pozicích (Yi Bai Ling Ba Shi Chang Quan), kterou si její předkové přinesli ze Shanxi. Chen Wangting vytvořil pět sestav taijiquan. Dnes se cvičí především první a druhá sestava. Tohle je také oficiální verze, kterou dnes najdeme v knihách o xiaojia chen taijiquan (včetně dvou posledních, jedné publikované Chen Liqing, slavné učitelce žijící v Xianu, a druhé vydané Fan Chunleijem, studentem Chen Liqing z Hangzhou). Nicméně další zdroje, například články v čínských časopisech o bojových uměních, říkají, že v malém rámci se uchovali i další sestavy než jen první a druhá. Mluvil jsem se studenty Mr. Chen Boxianga (Chen Kezhongův student) z Pingdingshanu a s panem Shi Lei (Chen Kediho student) a ti všichni mi potvrdili, že v kurikulu xiaojia jsou i další sestavy.

(2) Tato věta a další věta v uvozovkách jsou z textu knihy Taijiquan Lianxi Gaiyao (Základy taijiquan), kterou napsal Chen Boxiang (Chen Kezhongův student). Věta „smrštíme žebra a kůže na rukou a žebrech by se měla dotknout " (shu lei xiang mao fu xiang ai) znamená, že když se ruka pohybuje směrem k tělu, předloktí by mělo být blízko k tělu, takže dojde ke kontaktu mezi kůží těla a ruky. Zároveň by ale neměla ruka jít moc blízko k tělu (jia). Chen Peiju vysvětluje, že „během pohybu by se paže neměly příliš vzdálit od žeber, lokty by měly být blízko těla, pravá ruka by se měla pohybovat po pravé straně centrální linie a levá ruka po levé“.

(3) Chen Peiju vysvětluje, „Malý rámec v podstatě nikdy nehromadí sílu (hui jin), na rozdíl od velkého rámce (kde se pohyby vracejí sem a tam, než se pozice změní. V malém rámci je konce jednoho pohybu začátkem dalšího. Konce „exploze“ (bao fa) jednoho pohybu je zároveň bodem „hromadění síly“ (xu jin) pohybu následujícího. To je při studiu malého rámce docela obtížné zvládnout.

(4) Jak paní Chen Peiju vysvětluje, „člověk pohybuje v malém rámci centrem těla v křivkách, neměla by tam být žádná horizontální přímá linie, třesení. Myšlenka „otevření vzadu a uzavření vpředu“ (hou kai qian he) je velmi důležitá, celé tělo by mělo být otevřené vzadu a zavřené vpředu. Například, když stojíme v postoji na koni (ma bu) s rukama v předu, vertikálně – od hlavy až dolů k nohám – by tělo mělo tvořit vertikální kouli, a horizontálně, pas, body a hruď, každá z těchto částí by měla tvořit horizontální kouli. Jako celek tvoří tělo tří rozměrnou kouli. Všechny klouby, všechny body přenosu energie zespoda nahoru, jsou malé koule. Když se rozkrok otevře, vytvoří oblou podporu, tzv. sílu rozkroku (dang jin). Pas je nad rozkrokem, je odpovědný za změnu směru síly, proto říkáme, že pas je absolutní velitel (yi yao wei zhuzhai). Ve všech bojových uměních přichází síla zespoda, a posouvá se nahoru. Přes pas se přesouvá na záda, ramena, loket, do ruky, což je místo, kde síla působí. Hodnota síly se tvoří v nohou, směr určuje pas, a síla působí v různých místech těla (ruka např.)“


Chen Peiju ukazuje základní pozice malého rámce chen taijiquan

(5) Zde paní Chen Peiju poznamenala, že cvičení sestavy v malém rámci by mělo dělat dojem, že se valí koule bez přestávky dopředu (gun qiu). Jsou tam sice pohyby zpět a dopředu a stažení, ale to jsou všechno vnější pohyby, vnitřní síla (nei jing) se celou dobu kutálí vpřed. Pohyb se neopakuje několikrát, dokud se nezaujme konečná pozice. To je hlavní zvnějšku viditelný rozdíl mezi malým a velkým rámcem, malý rámce se pořád kutálí vpřed, ve velkém rámci se některé kruhy opakují několikrát, než se přejde k dalšímu pohybu.

(6) Tohle tvrzení původně pochází od Tang Haoa. Tang Hao byl pozván do Chen Jiagou v roce 1932 Chen Zimingem, Chen Xinovým žákem. Tang Hao publikoval v Chen Zimingově knize „Umění taijiquan rodiny Chen předávané po generace“ (Chen Shi Shi Chuan Taijiquan Shu), výsledky svého výzkumu. Kromě této věty také použil termíny starý (lao jia) a nový rámec (xin jia). Paní Chen Peiju říká: „V xiaojia se domníváme, že existují dva rámce, velký a malý. Ale odmítáme rozdělení na nový a starý rámec. Tak Chen Zhaokuijuv syn, Chen Yu, je proti tomuto dělení.“ Ovšem termíny starý rámec a nový rámec použil v knize nejen Tang Hao ale i Chen Ziming.
Představa, že v malém rámci byly některé komplikovanější a tvrdší pasáže a pohyby zjednodušeny, zni podivně, když si uvědomíme, jak obtížné pohyby v malém rámci existují, včetně například kopu oběma patami (Shuang Deng Gen), a nepoužívají se ve velkém rámci.

(7) Zde původní text článku odkazuje na ukázku z Chen Xinova text v překladu, už online nedostupnou.

(8) Yin Fu Spear Manual mluví ve skutečnosti pouze o panu Wangovi ze Shanxi (Shanyou Wang Xiansheng). Tang Hao koupil ve třicátých letech starý rukopis v Pekingu. Obsahoval zmíněný Yin Fu Spear Manual a Taijiquan manuál, který se později ukázal jako součást tradice Yang. Tang nepřesvědčivými postupy došel k názoru, že autor Yin Fu Spear Manualu, pan Wang ze Shanxi, byl Wang Zongyue, a že úvod k manuálu popisuje život Wang Zongyueho. Tak Tang Hao zasadil Wang Zongyue do 18tého století. Mnozí badatelé, (včetně například Wu Wenhan, citovaný často D.Wilem) s Tangovými závěry nesouhlasí.


Chen Ziming demonstruje pozice malého rámce chen taijiquan:
Yan Shou Chui, Lou Xi Ao Bu, Bai E Liang Chi, Huang Long Jiao Shui


Další poznámky překladatele

1. (Zkrácená verze) Linie malého rámce chen taijiqaun:

Chen Wangting (1st Generation chen taijiquan) > Chen Suole (2.) > Chen Zhengru (3.) > Chen Jie (4.) > Chen Gongzhao (5.) > Chen Youben (6.) > Chen Youlun, Chen Qingping, Chen Zhongshen, Chen Jishen ( 7.)
Chen Youlun (7.) > Li Jingyan ("Sudden Thunder Frame" - Hulei Jia)
Chen Qingping (7., 1795-1868) > He Zhaoyuan (Zhaobao Taijiquan), Wu Yuxiang (Wu Style Taijiquan)
Chen Zhongshen (7., 1809-1891) > Chen Xin (8th, 1849-1929) > Chen Chunyuan, Chen Ziming (all 9th)
Chen Chunyuan (9. Generation) > Chen Honglie, Chen Kedi, Chen Kezhong (alle 10. Generation)
Chen Honglie (10.) > Chen Liqing (11., 1919-), Chen Lixian (11., 1922-1983)
Chen Kezhong (10., 1908-1960) > Chen Boxiang, Chen Boxian (11.)
Chen Kedi (10.) > Shi Lei
Chen Lixian (11., 1922-1983) > Chen Peilin, Chen Peishan, Chen Peiju (12.)

2. V historické části článek implikuje, že Chen Youben modifikoval původní chen taijiquan, a naučil ho Chen Changxingova syna, Chen Gengyun, před tím než Chen Gengyun opustil vesnici a pracoval jako doprovod karavan. Tahle modifikované verze se prý později začala označovat za velký rámec, aby se odlišil původní styl chen, kterému lidí začali říkat malý rámec. To znamená, že Chen Changxing cvičil ovšem také malý rámec, a ten se od něj naučil Yang Luchan.
3. Chen Ziming v „Umění taijiquan rodiny Chen předávané po generace“ (Chen Shi Shi Chuan Taijiquan Shu),publikované v roce 1932 v krátké biografii Chen Qingpinga píše: Chen „Qingping byl studentem Chen Youbena a Zhang Yana (...).“ Protože Zhang Yan je považován za reprezentanta 6té generace zhaobao taijiquan, znamenalo by to, že taijiquan se cvičilo v Zhaobao před tím, než tam Chen Qingping začal učit. I další zdroje dokládají úzkou vazbu mezi malým rámcem a zhaobao chen taijiquan. Chen Xinem a Chen Ziming se neshodnou v názoru na roli Li Jingyana, který založil huleijia. Chen Xin tvrdí, že Li Jingyan se učil od Chen Youluna a Chen Zhongshena, a Chen Ziming, že Chen Qingping byl učitelem Li Jingyana. Obecně se všichni shodnou, že Li Jingyan se nejprve učil v Chen Jiagou, a potom v Zhaobao od Chen Qingpinga.
(…)
Knihy o malém rámci chen taijiquan (čínsky):
"Chen Xin (Chen Pinsan): "Illustrated Explanation to Chen Family Taijiquan" (Chen Shi Taijiquan Tushuo), 1933 (reprinted several times, last reprint Shanghai 2000)
"Chen Ziming: "The Art of Chen Family Taijiquan Transmitted Through Generations" (Chen Shi Shichuan Taijiquan), 1932
"Fan Chunlei: "Famous Chinese Taiji Boxing - Detailed Explanation of Chen Family Taijiquan" (Zhongguo Taiji Ming Quan - Chen Shi Taijiquan Xiangjie), 1990. The revised and more complete version of this book (explanations to the Second Set have been added) was published in 2001 under the title "Famous Chinese Taiji Boxing - Small Frame of Chen Family Taijiquan" (Zhongguo Taiji Ming Quan - Chen Shi Xiaojia Taijiquan) with Fan Chunlei as the author and Chen Liqing as advisor.
"Shi Lei: "Chen Style Taijiquan - Chen Xin's Boxing Frame" (Chen Shi Taijiquan - Chen Xin Quan Jia), 1999 (restricted publication for internal circulation only)
"Chen Liqing: "Small Frame of Chen style Taijiquan" (Chen Shi Taijiquan Xiao Jia), 2001

End of "Small Frame of Chen Style Taijiquan" © J.Szymanski 2004